Poutníče, kdos vstoupil ke mně, 
buď vítán vřele ze srdce,
leč neznám Tvoji milou tvář.
Co zde jest, napsáno Tobě,
věz: úsměv zjasní mé líce,
když zanecháš tu komentář! :D

Červen 2009

Nightwish - Amaranth

30. června 2009 v 12:46 | Ynka |  Songy a soundtracky
Momentální srdcovka, kterou musím slyšet každý den minimálně čtyřikrát... :o) V písni se mixuje spousta stylů, přes popové prvky až po metal, což v konečném celku působí mírně nadčasově... no, posuďte sami :o))




Text:

Baptised with a perfect name,
the doubting one by heart,
alone without himself.

War between him and the day
need someone to blame.
In the end, little he can do alone.

You believe, but what you see?
You receive, but what you give?

Caress the one, the Never-Fading
Rain in your heart - the tears of snow-white sorrow.
Caress the one, the hiding amaranth
in a land of the daybreak.

Apart from the wandering pack
in this brief flight of time we reach
for the ones whoever dare.

You believe, but what you see?
You receive, but what you give?

Caress the one, the Never-Fading
Rain in your heart - the tears of snow-white sorrow.
Caress the one, the hiding amaranth
in a land of the daybreak.

Day break!

Konec?

26. června 2009 v 20:26 | Ynka |  Deník & Aktuality
Taky vám dnes začaly prázdniny, nebo patříte k těm nešťastníkům, kteří ještě v pondělí a úterý musí do školy?

Ať tak či tak, každopádně už začalo léto, proto se hoďte do klidu, užívejte volnosti a k tomu všemu si nezapomeňte pustit krásnou letní písničku od The Corrs - Summer Sunshine...

A co vysvědčení? ;o)

A ještě na závěr - dáreček od Clarett:

Moc děkuju!!! :o)

(v plné velikosti ho najdete zde)

Tohle nepřekousnu! (fejeton/úvaha)

22. června 2009 v 19:32 | Ynka |  Literární dílka
Slohová práce, kterou jsem psala na školním kole olympiády z ČJ, jejíž zadaní znělo: nadpis - Tohle nepřekousnu, volný slohový útvar.

TOHLE NEPŘEKOUSNU

Co pro nás znamená fráze "Tohle nepřekousnu"? Tato zajímavá věta má dva významy. V prvním bychom si mohli představit třeba dva indiány z knih Karla Maye, z nichž se jeden snaží přehryzat provaz, kterým jsou oba druhové přivázaní ke stromu. Po marném snažení pak zchvácený indián prohodí směrem ke svému kolegovi: "Uh, tak tohle teda nepřekousnu!"

V druhém a častěji používaném významu ale znamená něco úplně jiného. Když ji někdo vyřkne, automaticky tím signalizuje, že se jedná o věc nebo situaci pro něj naprosto nepřijatelnou, kterou nedokáže přejít, a která ho okamžitě rozčílí. (Rozhodla jsem se, že se s vámi budu bavit spíše o druhém významu této věty, neboť soudím, že na tom prvním není nic, co by bylo třeba vysvětlovat.)

Situace, ve kterých je někdo donucen tuto celkem silnou větu použít, jsou mezi lidmi velmi individuální. Stejně tak, jako jsou individuální lidé sami. Něco však v používání této věty mají společné - všichni ji vysloví v situaci, kdy pohár jejich trpělivosti přetekl. Problémem ale je, že pohár trpělivosti má každý jinak velký.

Lidé s téměř bezedným pohárem by tuto větu použili maximálně ve chvíli, kdy jim pouliční zloděj drze vytrhne kabelku z ruky; avšak někomu do naprostého rozčilení stačí jen když se někdo bez dovolení napije z jeho hrnku.

Já osobně jsem velmi tolerantní povahy, ale i tak mě dokáže vytočit řada věcí. Avšak navzdory tomu, věc, kterou bych nepřekousla, je jen jedna - kdyby někdo jakýmkoliv způsobem ubližoval mým blízkým...

Enya - My! My! Time flies!

20. června 2009 v 10:29 | Ynka |  Songy a soundtracky
Naprosto úžasná písnička s - na Enyu neobvyklým - sólem elektrické kytary, kterou úplně miluju, a kterou jsem objevila jen díky Nesse... :o)


Text:

My! My! Time flies! One step and we´re on the moon, next step into the stars.
My! My! Time flies! Maybe we could be there soon, a one way ticket to mars.

My! My! Time flies! A man underneath a tree, an apple falls on his head.
My! My! Time flies! A man wrote a symphony, it´s 1812.

My! My! Time flies! Four guys across abbey road, one forgot to wear shoes.
My! My! Time flies! A rap on a rhapsody, a king who´s still in the news.
A king to sing you the blues.

My! My! Time flies! A man in a winter sleigh, white white white as the snow.
My! My! Time flies! A new day is on this way, so let´s let yesterday go.
Could be we step out again,
could be tomorrow but then,
could be 2010.

Spřátelený blog - Tichošlápek

17. června 2009 v 19:35 | Ynka |  !!!Spřátelené!!!
Mám další spřátelený blog, a to Tichošlápka, milého človíčka, na jehož blogu najdete především spoustu překrásných básniček, písniček, citátů a filozofických úvah... odkaz zde :o)

Diplom, který jsem od Tichošlápka dostala:

DĚKUJU!!! :o)


Aktuálně...

15. června 2009 v 20:10 | Ynka |  Deník & Aktuality
Aktuální by nespíš bylo napsat, že jsem asi přes týden nepsala, a to z jediného důvodu, který je nejspíš vám všem dobře znám - škola v období uzavírání známek... :o)

Nicméně, většinu zákeřného zkoušení a zákeřných závěrečných testů mám za sebou, a tak už se vám možná budu moci věnovat trochu intenzivněji :o) (nutno se zamyslet nad tím, zda je to zpráva dobrá či špatná...)

A když už mluvíme o škole, tak bych se měla zmínit, že naše Gymnázium Velké Meziříčí tento víkend slavilo 110 let od svého založení. Byla to velmi mimořádná akce, neboť se slaví jen jednou za deset let.

To by bylo zatím z aktualit vše, a mějte se! :o)

The Lord of the Rings Symphony

8. června 2009 v 19:43 | Ynka |  Deník & Aktuality
Jak už asi všem došlo, když mě tady vidíte - spravili nám počítač!! Juchů!!! A protože jsem vám slíbila napsat pořádný článek o LotRS, až se vrátím, tak jdu na to :o)

Vzhledem k tomu, že vám už všechno potřebné napsaly Clarett a Caddy (a mimochodem, napsaly to moc hezky :o) ), tak se ode mě zřejmě nic nového nedozvíte, ale... ;o)

Čím tak začít? Že by samotným začátkem?

Na začátku toho všeho (z mého pohledu) stojí jedno na první pohled nevinné sobotní ráno, kdy jsem vlezla na blog Clarett a uviděla tam článek o LotR Sympfonii, která hodlala prostřednictvím našich šikovných českých hudebníků navštívit Českou republiku v rámci mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro. Z článku jsem měla obrovskou radost, i když mi bylo hned jasné, že tam nepojedu. Praha je daleko, plus to vstupné... pak jsem o tom mluvila s mamkou, která z toho byla také nadšená, takže teď před námi stál úkol sehnat lístky.

Opět díky informaci Clarett jsme lístky sehnaly (koupily jsme je hned třetí den po zahájení prodeje). Bylo to někdy v prosinci a už tehdy jsem se nemohla dočkat. Půlrok však utekl jako voda a já s překvapením zjistila, že nejenže už začal květen, ale dokonce do koncertu zbývá jen čtrnáct dní, týden, pět dní, tři dny, dva dny...

...a pak to začalo...

Ve čtvrtek 28. 5. 2009 jsem se probudila řekla si: "Tak už je to dneska... dneska? Už dneska? Je to vůbec možný?? :o) Po asi osmi měsících čekání ten den konečně přišel. Potom mi u snídaně přišla SMSka od Clarett: "Dobrý lotrovský čtvrteční ráno! ;o)" , která mě vážně pobavila a zároveň jsem si díky ní uvědomila, jak bude tento den skvělý a nezapomenutelný.

Když jsem po čtyřech vyučovacích hodinách i se svou sestrou odkráčela ze školy na oběd a na autobus, autobusem dojela do Křižanova a z Křižanova jela s taťkou autem a přijela tak domů, jala jsem se připravovat na večer :o). Když jsme byli všichni hotoví, před třetí hodinou odpojední jsme vsedli do auta a s taťkou za volantem jeli směr Velké Meziříčí a dál po dálnici D1 až do Prahy. Když jsme se konečně dostali do Kongresového centra a podařilo se nám zaparkovat (což trvalo asi třičtvrtě hodiny, než jsme pochopili, jak to vlastně na placených podzemních parkovištích chodí... :o) ) vstoupili jsme do veliké budovy Kong. centra, kde se měl koncert odehrát. Vzhledem k tomu, že se ale měl odehrát až za tři hodiny, budova byla kromě přízemí uzamčená a nedostupná.

Naštěstí ve stejnou chvíli dorazily Clarett a Caddy - velkolepé v dlouhých sukních, dlouhých vlasech a zářivě bílých halenkách :o) (nepřeháním, vážně vám to moc slušelo :o)) ), a tak nic nebránilo tomu, aby naše setkání LotR-blogerů začalo, i když správně mělo začít až o půl hodiny déle... :o)

Všichni (všichni znamená včetně rodičů, samozřejmě) jsme zapadli do kavárny Melodie, která se nacházela právě v tom tou dobou veřejnosti přístupném přízemí, objednaly si, čekaly na Halfirien, a žvanily, a kecaly a klábosily...

Potom (nevím kolik hodin bylo přesně) dorazila Halfí i se svou kamarádkou, která se nám představila jako Marie. Taktéž jim to moc slušelo a taktéž měly dlouhé vlasy :o) A tak jsme se všechny sesedly k jednomu stolu (přiznávám se, že jsme musely nakrást pár židlí odjinud, psst :o) ) a žvanily, a kecaly a klábosily dál...

...až do půl osmé, kdy jsme vstaly, společně se vyfotografovaly (ale fotky zřejmě zveřejňovat nebudeme) a jaly se hledat příslušné vchody do koncertního sálu, poněvadž tech vchodů tam byla pěkná hromada :o)

Po spoustě snažení jsme se přece jenom doptaly k našemu vchodu, zakoupily si program Symfonie ve formě krásné brožurky, která obsahovala i životopis Howarda Shorea, dirigenta Marcuse Huberta a sólové zpěvačky Ann de Renais, a vstoupily do ohromného sálu s neuvěřitelně pohodlnými měkoučkými sedačkami (spíše křesly :o) ) a s bušícím srdcem očekávaly okamžik, na který jsme se (nebo aspoň já jo) těšily osm měsíců... čekaly jsme na prvního hudebníka, na první dirigentovo gesto? Na první tón? První obrázek promítaný na ohromné plátno? Nevím...

Potom nastoupil celý orchestr a sbory, a čekali na dirigenta. Ten přišel i s malým (asi sedmi/osmi letým) Tobiášem Fantou, zvedl hůlku (ne kouzelnou, tu dirigentskou, prosím vás, jenom si teď nemůžu vzpomenout jak se jmenuje... :o) ) a všechno to začalo... část Symfonie The Fellowship of the Ring začala skladbou The Prophecy (Proroctví), která otevírá celý příběh...

...potom jsme poslouchaly (podle mě) tu nejkrásnější hudbu světa, úžasné party sólových nástrojů i sborů, kouzelný hlas roztomilého Tobiáše, který zpíval část soundtracku The Bridge of Khazad-Dum (vyzpíval tam i ten tón a2, který se tam nachází, a2!!) a In Dreams...


...potom se rozžhnulo světlo, všichni odkráčeli z pódia vydechnout, neb právě začala přestávka.

Po přestávce následovala část druhá - The Two Towers, na kterou musel pan Hubert vyměnit Tobiáše za Ann de Renais.

Na druhou část bez přestávky navazovala část třetí - The Return of the King, zakončená nejnádhernější z písní - Into the West...

...a tak celý koncert skončil, odcházely jsme plny dojmů, se zvláštním pocitem v srdci a přesvědčením, že těch osm měsíců čekání rozhodně stálo za to...


PS: Ještě by bylo dobré vám říct, že než celá Symfonie začala, tak nám vedení pustilo video, ve kterém nás Čechy pozdravoval sám Howard Shore, a vysvětlil nám, že za sebe posílá dirigenta Marcuse Huberta a Ann de Renais.

"Ta hudba je kus mého srdce..." řekl.