Poutníče, kdos vstoupil ke mně, 
buď vítán vřele ze srdce,
leč neznám Tvoji milou tvář.
Co zde jest, napsáno Tobě,
věz: úsměv zjasní mé líce,
když zanecháš tu komentář! :D

Květen 2008

HOBIT aneb Cesta tam a zase zpátky

30. května 2008 v 23:02 | Ynka |  Literatura
Profesor J. R. R. Tolkien jednou po vyučování seděl ve škole za katedrou a opravoval písemné práce studentů. Když v tom mu bleskla hlavou na první pohled nenápadná a naprosto nevinná věta. Tolkien vzal papír a tu větu napsal: "V jisté podzemní noře bydlel jeden hobit." A ta věta byla začátkem všeho.
Z této jedné věty pak tvořil vypravování o hobitu Bilbovi Pytlíkovi a večer před spaním jej předčítal svým dětem. Možná proto je tato kniha psaná velmi hravým a veselým stylem určeným především pro děti. Když bylo dílo dopsáno a Tolkien se jej rozhodl vydat, zdařilo se, a v roce 1937 přišla kniha s názvem Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky na trh. Dočkala se obrovského úspěchu a popularity, což mělo za následek to, že se čtenáři začali poptávat po další knize "o hobitovi". Tehdy nejspíš ani sám Tolkien netušil, že kniha Hobit byla pouhým "prologem" k obrovské trilogii, kde se celkem obyčejný "kouzelný prsten" z vypravování z Hobita, který Bilbo na svém putování našel v Glumově jeskyni, ukáže jako Pán všech Prstenů...
ÚRYVEK: (z kapitoly Hádanky ve tmě)
...
Beznožka leží na jednonožce,
dvounožka sedí na třínožce,
čtyřnožka dostane zbytek.
Tahle hádanka nebyla nejvhodnější, jenže Bilbo neměl čas vymyslet něco těžšího. Za jiných okolností by možná dalo Glumovi dost starostí rozlousknout ji, ale po řeči o rybě nebylo tak těžké domyslet se, co je ta "beznožka", a ostatek byl snadný. "Ryba na stolku, člověk u stolku sedí na stoličce a kočka dostane kosti," tak zní samozřejmě odpověď a Glum na ni brzy přišel. Potom si pomyslel, že je načase vytasit se s něčím drsným a drtivým. Tak tady zašišlal:
Všechno žere, všechno še v něm žtrácí,
štromy, květy, žvířata i ptáci;
hryže kov i pláty ž ocele,
tvrdý kámen na prach šemele;
měšta rožvalí a krále školí,
vyšokánšké hory švrhne do údolí.
Chudák Bilbo sice pochopil, že šišlavý Glum měl na mysli "krále skolí", a nikoli nějaké školení, ale stejně seděl ve tmě a marně si lámal hlavu, který ze strašných obrů a lidožroutů, o jakých slýchal vyprávět, by dokázal všechny tyhle věci. Měl pocit, že rozluštění tkví někde docela jinde a že by na to měl přijít, jenže na nic nepřicházel. Dostal strach, a to je pro myšlení zhouba.
Glum začal opět vylézat z člunu. Pleskl sebou do vody a pádloval k břehu; Bilbo viděl jeho blížící se oči. Jazyk jako by mu zdřevěněl v ústech, chtěl vykřiknout: "Dopřejte mi ještě čas! Dopřejte mi ještě čas!" Ale dokázal jenom zapištět: "Čas! Čas!"
Zachránila ho pouhá šťastná náhoda. Poněvadž to bylo samozřejmě správné rozluštění.
Glum byl znovu zklamaný a teď začínal dostávat vztek a hra ho už otravovala. Dostal z ní taky pořádný hlad. Tentokrát se ani nevrátil do člunu. Usadil se ve tmě vedle Bilba. To bylo hobitovi příšerně nepříjemné a rozptylovalo mu to myšlenky.
"Muší to teď dát hádanku nám, můj milášku, jiště, jiště. Ještě jednu hádanku, jiště," šišlal Glum.
Ale Bilbo prostě nedokázal na nic přijít, když to odporné studené a mokré stvoření sedělo vedle něho, osahávalo ho a šťouchalo do něho. Škrábal se na hlavě, štípal se, ale pořád nemohl nic vymyslet.
"Tak še náš to žeptalo! Žeptalo še!" pobízel ho Glum.
Bilbo se štípal a pleskal, svíral svůj mečík, a dokonce si druhou rukou zajel i do kapsy. Nahmátl tam prstýnek, který prve našel v chodbě a pak na něj zapomněl.
"Co to mám v kapse?" řekl nahlas. Promluvil sám k sobě, ale Glum myslel, že je to hádanka, a strašně ho to rozčílilo.
"To není fér!" bránil se. "To přece není vůbec, ale vůbec fér, když še náš to ptá, co to má ve švých ošklivých kapšiškách!"
Když Bilbo viděl, co se stalo, a když ho nenapadlo nic lepšího, trval na své otázce. "Co to mám v kapse?" opakoval hlasitěji.
"Ššš!" zašišlal Glum. "Muší náš to nechat hádat třikrát, můj milášku, třikrát!"
"No dobrá! Tak hádejte!" souhlasil Bilbo.
"Rušišku!" řekl Glum.
"Špatně," odsekl Bilbo, který naštěstí právě vytáhl ruku z kapsy. "Hádejte znovu!"
"Ššš!" rozčiloval se Glum čím dál víc. Myslel na všechny věci, co nosil po kapsách sám: rybí kosti, skřetí zuby, vlhké škeble, kus netopýřího křídla, ostrý kámen, na kterém si brousil tesáky, a jiné ohavnosti. Snažil se představit si, co nosí v kapsách jiné bytosti.
"Nůž!" vyhrkl konečně.
"Špatně!" zajásal Bilbo, který svůj nůž před časem ztratil. "Poslední pokus!"
Teď na tom byl Glum daleko hůř, než když mu Bilbo dal prve hádanku s vajíčkem. Šišlal a syčel, předkláněl se a zakláněl, pleskal nohama o zem, kroutil se a svíjel, ale pořád si ještě netroufal promarnit svou poslední příležitost.
"No tak!" pobídl ho Bilbo. "Čekám!" Snažil se, aby to znělo směle a bodře, ale vůbec si nebyl jistý, jak hra skončí, jestli Glum uhodne či ne.
"Čas vypršel!" řekl konečně.
"Provážek - nebo nic!" vyvřískl Glum, což nebylo tak docela fér - hádat dvě věci najednou.
"Obojí špatně!" vykřikl Bilbo, kterému spadl kámen ze srdce, okamžitě vyskočil na nohy, opřel se zády o nejbližší stěnu a napřáhl mečík. Věděl ovšem, že hra na hádanky je nesmírně dávná a posvátná, takže i zkažení a zlí tvorové se při ní bojí podvádět. Cítil však, že na tohle slizké stvoření není žádné spolehnutí, že splní slib, když se dostane do úzkých. Každá záminka mu bude dobrá, aby z toho vyklouzlo. A poslední otázka koneckonců nebyla pravá hádanka podle prastarých pravidel.
...

Enya - Lothlorien

30. května 2008 v 21:56 | Ynka |  Songy a soundtracky
Tak jsem se zase jednou vrtala v YouTube, zase jsem něco vyvrtala a nepřestávala žasnout... hudba, hudba, hudba... má nad námi obrovskou moc, dokáže nás rozesmát, přivodit pocit štěstí nebo naopak dostat do deprese nebo do stavu slzného :o)) Enya... její hudba mě vždycky úplně ovlivňovala a já ji (hudbu i Enyu) nesmírně obdivovala, ale toto... její skladba Lothlorien mě doslova dostala... něco tak krásného s nádechem mystiky a fantazie jen tak neuslyšíte...
Pozn.: toto NENÍ soundtrack z Pána Prstenů, i když je to na mp3.nadruhou.net napsáno

Maturitní týden...

26. května 2008 v 11:48 | Ynka |  Deník & Aktuality
Věci se mají tak, že je u nás na škole maturitní týden, což je docela výhoda, protože každej den máme jen 5 hodin, takže celkem ulejvárna, až na to, že píšem hromadu písemek a ještě ke všemu máme 3x Občanku, což je předmět, kdy nadáváme, když ho máme jen jednou za týden... to je asi jediná aktualita, která by stála za zmínku, jelikož se nic neděje :o) (což mě docela tankuje, protože nemám o čem psát...)

Vilíkovy narozeniny :o))

22. května 2008 v 21:25 | Ynka |  Deník & Aktuality
Tak, právě dneska náš králíček Vilík slaví svoje 2. narozky... všechno je úplně super, všechno se zdařilo a všichni jsou šťastní jak blechy, kromě Vildy, kterej je šťastnej jako králík :o)
Nejdřív jsme zapálili svíčku na "dortu", kterej jsem pro něj speciálně vyrobila ze zeleniny, kvůli který jsem včera schválně letěla do Plusu :o) konečný výsledek pak vypadal takto:
Se slavnostním "Hodně štěéééstí, milej Vildóóó..." jsme mu pak dort předali :o)
Svíčku jsme ale museli sfouknout za něj, protože se ohně bál :o( když se ale uklidnil, tak se na dort vrhnul a na posezení snědl všechny ředkvičkoý lupeny, který doslova miluje :o):
A pak přišla řada na předávání darů... jeden z největších dárků (a ze kterého měl Vilda největší radost) byl nový míč - míč je to totiž jeho nejoblíbenější hračka :o):
Zbylé dárky byly jídlo. Jak granule a směs pro králíky, tak různé mlsotky ze zverimexu, jeho oblíbené Arizonky a tři čokoládky Milka Singles - velikost přesně pro něj :o))
Jeden z darů:
Toť vše :o)

Enya - Adiemus

22. května 2008 v 9:25 | Ynka |  Songy a soundtracky
Krásná a velmi známá písnička s nádechem Afriky, kde se kouzelně mísí hlas Enyi se zpěvem Afričanek...
Zajímavost: Tato píseň byla použita jako soundtrack v Pár Pařmenů při záběrech na Rohlenku (v Pánu Prstenů je to skladba Howarda Shorea Many Meetings) :o)
Text:
Ariadiamus late ariadiamus da
ari a natus late adua


A-ra-va-re tu-e va-te
a-ra-va-re tu-e va-te
a-ra-va-re tu-e va-te la-te-a


Ariadiamus late ariadiamus da
ari a natus late adua


A-ra-va-re tu-e va-te
a-ra-va-re tu-e va-te
a-ra-va-re tu-e va-te la-te-a


A-na-ma-na coo-le ra-we
a-na-ma-na coo-le ra
a-na-ma-na coo-le ra-we a-ka-la...
a-na-ma-na coo-le ra-we a-ka-la...
ah-ya-doo-ah-eh
a-na-ma-na coo-le ra-we a-ka-la...
a-ya-doo-ah-eh...
a-ya doo a-ye
a-ya doo a-ye



A-na-ma-na coo-le ra-we
a-na-ma-na coo-le ra
a-na-ma-na coo-le ra-we a-ka-la...
a-na-ma-na coo-le ra-we a-ka-la...
ah-ya-doo-ah-eh
a-na-ma-na coo-le ra-we a-ka-la...
a-ya-doo-ah-eh...
a-ya doo a-ye
a-ya doo a-ye


a-ri-a-di-a-mus la-te
a-ri-a-di-a-mus da
a-i-a na-tus la-te a-du-a


A-ra-va-re tu-e va-te
a-ra-va-re tu-e va-te
a-ra-va-re tu-e va-te la-te-a


A-na-ma-na coo-le ra-we
a-na-ma-na coo-le ra
a-na-ma-na coo-le ra-we a-ka-la...
a-na-ma-na coo-le ra-we a-ka-la...
ah-ya-doo-ah-eh
a-na-ma-na coo-le ra-we a-ka-la...
a-ya-doo-ah-eh...
a-ya doo a-ye
a-ya doo a-ye


ya-ka-ma ya-ma-ya-ka-ya me-ma
a-ya-coo-ah-eh mena
ya-ka-ma ya-ma-ya-ka-ya me-ma
a-ya-coo-ah-eh mena
ya--ka--ma me--ah
a-ya-coo-ah-eh mena
ya--ka--ma me--ah

Velký test pohlaví :o)

20. května 2008 v 11:48 | Ynka |  Testy
Jsi muž, nebo žena?
Jestli chceš znát odpověď, podívej se dolů...
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
Sem ne, ty popleto!!! :o)

Liv Tyler (Arwen)

18. května 2008 v 18:58 | Ynka |  O hercích a z natáčení
Liv Tyler, herečka, kterou popisují jako "chladnou", "matoucí", s "oslnivýma očima" a "bezvadnou porcelánovou pletí", byla obsazena jako Paní Arwen, krásná dcera Elronda, Pána Roklinky.
Mezi svým lidem je známa jako "Večernice", její hluboká láska podporuje hrdinného bojovníka Aragorna v zoufalé Válce o Prsten a nakonec ji postaví před strašlivou volbu: zda odplout do Zemí neumírajících na Západě s otcem a ostatními elfy, nebo zůstat s Aragornem ve Středozemi, kde se stane smrtelnou bytostí a nakonec zemře.
Je příznačné, že úloha Arwen připadla herečce, která patří k největším kráskám v současném filmu. Debutovala v Silent Fall (Němý svědek) Bruce Beresforda a hrála hlavní role ve filmech jako Empire Records (Na plný pecky!) a Heavy, než si jí v roce 1996 všimla kritika dík roli ve filmu Stealing Beauty (Svůdná krása) od italského režiséra Bernarda Bertolucciho, filmu, v němž ji filmoví komentátoři přirovnávali k mladé Elizabeth Taylor, a dokonce jí nakrátko přezdívali "Liv Taylor".
Po úspěšném vystoupení v režisérském debutu Toma Hanka That Thing You Do! (To je náš hit!) byla spolu s Brucem Willisem a Benem Affleckem hvězdou v Armageddonu, filmu, který jí získal role v Cookie´s Fortune (Vítejte v Holly Springs!) Roberta Altmana, v historické romantické komedii Plunkett & Macleane a spolu s Ralphem Fiennesem si zahrála v Puškinově Oněginovi. Nedávno hrála (pozn.: kniha, ze které bylo čerpáno, pochází z roku 2001, proto si význam slova "nedávno" musíte přeložit :o) ) v One Night at McCool´s (Začalo to jedné žhavé noci) jako protějšek Matta Dillona a znovu se setkala s Robertem Altmanem coby hvězda kritiky uznávaného Dr. T. and theWomen (Dr. T. a jeho ženy) s Richardem Gerem.
Tyler si je silně vědoma toho, že je hvězdou ve filmu, kde dominují mužské postavy: jak"Chápu tojako čest, že hraji jednu z mála žen v celém filmu a mohu příběhu dodat ženský prvek."
Arwen je ovšem žena nekonvenční a její milostný příběh s Aragornem se odehrává na pozadí války. "Musí tedy být trpělivá, nechat ho odejít, aby vykonal, co musí. Přesto je trochu netrpělivá.Když je člověk zamilovaný, rád by trávil všechen čas s tím, koho miluje, a tak je pro ni těžké, že nemohou být spolu."
Přestože se narodila v New Yorku a vyrostla v Portlandu ve státě Maine, měla roli Arwen namluvit s anglickým přízvukem. Musela se také naučit mluvit elfsky a pohybovat se tak, jak by se asi pohybovala elfka: "Musela jsem se nést určitým způsobem a uvědomovat si, jak dýchám. Jako pro Američanku pro mě bylo náročné mluvit s britským přízvukem, kdežto jako elfka jsem musela chodit velice zpříma, vyváženě a pohybovat se bez námahy a s půvabem."
Zdroj: Brian Sibley: Pán Prstenů - Oficiální filmový průvodce
Fotky viz Pán Prstenů - fotogalerie

Absolvent??

14. května 2008 v 18:53 | Ynka |  Deník & Aktuality
Ano, milí přátelé, stalo se tak, že po včerejším absolventském koncertu Základní umělecké školy ve Velkém Meziříčí je ze mě absolventka hry na klavír...
...ovšem o nervech z koncertu bych mohla vyprávět :o) (a nejen já...)

Jak Aragorn udržuje Pipina při chůzi...

9. května 2008 v 19:24 Blbinky
Autor: Kestrel Elf (nalezeno na www.councilofelrond.com)
:o)

Silmámilion

8. května 2008 v 22:22 | Ynka |  Ostatní knihy
Včera jsem si domů z knihkupectví přitáhla zbrusunový Silmámilion... abyste z toho taky něco měli, tak jsem si dovolila vám sem jednu kapitolku napsat :o) - paroduje příchod trpaslíků do Středozemě (bohužel se tady nedají psát odstavce, takže je vždy pouze vynechán řádek)
Autor: A.R.R.R. Roberts (umělecké jméno, které si vymyslel kvůli svému parodování Tolkiena)
O příchodu trpaslíků do Škudlovska
Někdy onoho času si elfové i lidé poprvé všimli, že do Škudlovska dorazili také trpaslíci. Když jim vynadali, kam že se to cpou, a vyptávali se jich, odkudpak přicházejí a proč se odtamtud tak ženou, trpaslíci jim odsekli: "Jsme tu věky! Kams dal voči? Celou věčnost, kup si brejle! No fakt, kámo! Bytem v zemi. A co sejde z očí, brácho, sejde z mysli, to si piš!"
"To si vykládejte svý babičce," brblali elfové.
"Nebuďte baby!"
Ale protože nikdo nedokázal rozsoudit, kdo má pravdu, zatím to tak nechali být.
Trpasličí království na území Škudlovska vzniklo otesáním do živého, ale také do úplně mrtvého kamene, do něhož bylo ve skutečnosti mnohem lehčí sekat, neboť takové skály nevydávaly podivné zvuky, netřásly se a neprskaly vroucí lávu pokaždé, když se do nich praštilo krumpáčem. A velká trpasličí města dostala jména Khazín, Khaznějov, Khazisvět, Khaza Dům, Nákhaza a to nejtemnější získalo přízvisko Zubní Khaz.
Jednoho dne však elfové prohlásili: "Podívejte, vážně je nám to moc líto, ale tady už zůstat nemůžete. Naše země prostě není dost velká na to, aby uživila takový přírůstek populace. Navíc ve skutečnosti nejste žadatelé o politický azyl, ale jenom ekonomičtí uprchlíci."
"Echo-gnomičtí uprch-lici!" opakovali trpaslíci a smíchem se za bříška popadali, jako kdyby to bylo něco úžasně legračního. Někteří z nich vyráželi: "Hehe-haha! Hehe-haha!" a druhou část onoho výkřiku vyslovovali tiše jako ozvěnu, což je vyprovokovalo k dalšímu výbuchu veselí, při kterém padali na zem a váleli se smíchy, což je naštěstí nemohlo nijak zvlášť bolet, protože trpaslík přece jen nepadá tak zvysoka.
A elfové to v té chvíli vzdali a nechali trpaslíky, ať si dělají, co chtějí.