Poutníče, kdos vstoupil ke mně, 
buď vítán vřele ze srdce,
leč neznám Tvoji milou tvář.
Co zde jest, napsáno Tobě,
věz: úsměv zjasní mé líce,
když zanecháš tu komentář! :D

Únor 2007

Pár Pařmenů - charakteristika

26. února 2007 v 16:21 | Ynka |  Pár Pařmenů
Pán Prstenů - tento film znají všichni. Většina lidí ho už viděla. Ale jak by asi vypadala parodie na Pána Prstenů??? Tuhle otázku si zřejmě kladla spousta lidí, ale jen jedna skupinka potřeštěných lidiček zkusila odpověď přenést do reality. A proto Banda Trotlů (již zmíněná skupinka potřeštěných lidiček) předabovala film Pán Prstenů - Společenstvo Prstenu podle svého a vznikla velmi oblíbená parodie Pár Pařmenů, ve které Jeden Prsten vystupuje jako hromadná vstupenka pro devět lidí na největší pařbu všech dob, která se má uskutečnit v Naadoru. I když jsem to viděla snad x-krát, pořád mám při sledování této bezva parodie záchvaty smíchu :o). Je plná skvělých hlášek a debat, u kterých vás napadne - co všechno lidi nevymyslí...
"Co věta, to hláška, co slovo, to perla..." říkám já :o)
Pokud jste Pár Pařmenů ještě neviděli, podívejte se prosím na následující upoutávku neboli trailer a pokud vás upoutávka zaujme, tak se můžete podívat i na celý film, který najdete na tomto blogu v rubrice Pár Pařmenů pod názvem Pár Pařmenů - film.

Pár Pařmenů - film

26. února 2007 v 16:20 Pár Pařmenů
Tiše, tiše! Slavná parodie Pár Pařmenů začíná... :o)
Jeden Ringoš velí všeckým,
devět lidí sváže,
na pařbu je přivede
do Temné Garáže...

J.R.R. Tolkien - životopis

26. února 2007 v 16:17 | Ynka |  J.R.R. Tolkien
John Ronald Reuel Tolkien
(3.1.1892 - 2.9.1973)
John Ronald Reuel Tolkien - fotografie
John Ronald Reuel Tolkien se narodil 3. ledna 1892 v jihoafrickém Bloemfontein, hlavním městě Oranžského svobodného státu a zemřel v Bournemouth v Anglii 2. září 1973.
Oba rodiče Mabel Suffieldová a Arthur Reuel Tolkien pocházeliz Birminghamu, ale své rodné město opustili, aby začali nový život v Jižní Africe. V roce 1895 vzala Mabel své dva syny Ronalda a Hilary na prázdniny do Anglie, aby poprvé uviděli své prarodiče, kteří žili v Birminghamu na 9 Ashfield Road v Kings Heath. Tam také obdržela telegram, že její manžel - bankovní manažer - zemřel. Nyní neměla žádný důvod vracet se do Afriky, a tak se se svými dětmi usadila ve vísce Sarehole (Birmingham) v právě dostavěném domě na 5 Gracewell (r. 1896).
Tolkien často tvrdil, že nejšťastnější roky jeho dětství byly právě ty v Sharehole.
John Ronald Reuel Tolkien - fotografie
Dokonce se říká, že Sarehole byla předlohou pro Kraj, domov hobitů. Jedním nejúžasnějších míst ve vesnici byl pro malé chlapce mlýn v Cole Bank Road, Hall Green (i dnes stále funguje a sám sebe prohlašuje za poslední přeživší vodní mlýn v Birminghamu). Ronald a jeho bratr strávili mnoho hodin jeho zkoumáním a častokrát byli zahnáni mlynářovým synem, kterému přezdívali "Bílý Obr". Toto byl mlýn rozprostírající se nad River Cole od středověku, přestože vyryté datum stavby je 1768. Když začal mlýn upadat, Tolkien založil fond na jeho záchranu. Nyní funguje jako expozice Birminghamského městského muzea.
Roku 1900 začal Tolkien chodit do školy Krále Edwarda, proto bylo pro rodinu nutné se přestěhovat blíže ke spoji do města. Po odchodu ze Sharehole žila rodina krátce na 214 Alcester Road, blízko vesnice Moseley. Kdysi to bývala požární stanice.
Později Tolkien často naříkal nad zásakem civilizace, s jejími kolejnicemi, domy a motorovými auty, na jeho dřívějším domově na venkově. Ale bylo jedno místo, které civilizace minula, záhadný svět močálu Moseley. Toto zázračně uchované útočiště divoké přírody bylo ideální místo pro dětské hry dvou chlapců. Je připomínáno v Tolkienově popisu Starého Lesa (Old Forest), posledního z pravěkých divokých lesů, kde žil Tom Bombadil. Močál je nyní chráněn jako národní rezervace.
Přibližně v době, kdy začal Tolkien chodit do King Edward´s School, Mabel Tolkieenová a její sestra May Incledonová se staly katoličkami. To způsobilo mnoho odporu u jejich příbuzných, kteří byli zarytí baptisté. Mabel a její synové začali z jejich domu v Moseley dojíždět na bohoslužby do kostela sv. Anny v Alcester Street. Kostel byl postavený teprve roku 1884, aby nahradil původní kapli Kardinála Nawmana. Tolkien zůstal katolíkem po zbytek života.
Z Moseley se vrátili do Kings Heath a žili na 86 Westfield Road. Ale brzo se opět stěhovali do domu na Oliver Road, dnes již zbořeném. Aby ušetřili peníze, Mabel přeložila své dva syny na blízkou školu St. Philip´s Grammar School. Přesto Ronald následující rok znovu začal studovat na King Edward´s School, když získal stipendium.
Mabel Tolkienová hledala nový kostel, což ji zavedlo do komunity Kardinála Newmana při Oratoři na Hagley Road. V době jejich příjezdu v 1902 se tento velkolepý kostel stále ještě stavěl. Přátelství farního kněze, Otce Francise Xaviera Morgana, poskytlo rodině důležitý zdroj síly pro útrapy, které následovaly.
John Ronald Reuel Tolkien - fotografie
Během pobytu na Oliver Road byla Tolkienova matka diagnostikována jako diabetička, a v roce 1904, běham zotavování v soukromí oratoře blízko Rednalu, zemřela. Ronald a Hilary bali posláni k tetě Beatrice Suffieldové, na 25 Stirling Road, pryč z Hagley Road, kde bydleli po čtyři roky.
Hned u rohu v Waterworks Road byla budova, která musela na mladém Tolkienovi zanechat dojem, pozoruhodná 29ti metrová věž známá jako Perrott´s Folly. Byla postavena roku 1758 Johnem Perrottem a je nejzvláštnějším architektonickým prvkem Birminghamu. Blízko ní stojí pozedější Victoriánská věž, část Eedgbaston Waterworků, a o této dvojici se říká, že dali námět k Minas Morgul a Minas Tirith.
Během doby strávené v Birminghamu pomalu pronikalo do mysli budoucího novelisty mnoho dalších nápadů, aby se vynořily o mnoho let později. Tolkien se pravděpodobně inspiroval jménem místní bavlny - Gamgee tissue. Vynálezce byl birminghamský chirurg Dr. Joseph Sampson Gamgee, který žil ve svém domě na Broad Street až do smrti v roce 1880. Tolkien použil jméno Sam Gamgee (Křepelka) v Pánu Prstenů pro Frodova věrného společníka a posledního z nositelů Prstenu.
Tolkien se na chvíli usadil v Duchness Road, kde potkal a zamiloval se do Edith Brattové, která se později stala jeho ženou. Ale Tolkienovi bylo v té době jen 16 a jeho opatrovník Otec Morgan, když objevil jejich milostnou pletku při tajném výletu na kolech, se snažil ukončit jejich vztah. Ronald a jeho bratr nalezli nové bydliště na 4 Highfield Road a Ronald měl zakázáno vidět nebo mluvit s Edith do svých 21 let, ty byla přestěhována do Cheltenhamu.
Toto byla jeho poslední stálá adresa v Birninghamu, poněvadž se dozvěděl, že získal stipendium na Exeter College, Oxford, na studium klasické angličtiny. Odešel na oxfordskou univerzitu v roce 1911. Měl pokoje na koleji v budově, která již neexistuje. Po zkoušce ve drohém ročníku mu bylo doporučeno, aby přestoupil na angličtinu, protože se zajímal o jazyky. Začal studovat Angličtinu ve třetím semestru v roce 1913. 1914 začal první světová válka. Tolkien stačil dokončit svá studia a připojil se k Důstojnickémuvýcvikovému sboru (kurs dokončil 1915). Na počátku roku 1916 byl jmenován signalizačním důstojníkem praporu.
Zatímco Ronald byl v Oxfordu, Edith se stala snoubenkou Warwickshireského farmáře, ale později ho pustila k vodě, když Tolkien dosáhnul 21 let v lednu 1913. Bylo to pouze dva týdny před svatbou, když si Tolkien dodal kuráže napsat a říct Otci Francisovi, že si bude brát Edith. Otec Francis byl šťastný za oba a navrhl, že svatební ceremonii provede sám v Oratoři, ale nabídka přišla příliš pozdě - svatba už byla zažízena a katolickém kostele ve Warwicku.
Ve středu 22. března 1916 byli poranní mši oddáni Otcem Murphym v římsko-katolickém kostele sv. Mary Neposkvrněné ve Warwicku a strávili líbánky v Clevendonu, Somerset.
Druhého června 1916, nově povolán k Lancashirským střelcům (Lancashiree Fusiliers), obdrřel telegram přikazující mu nalodit se do Francie. Připojil se k britské armádě a ve Francii se zúčastnil bitvy u Somme jako druhý nadporučík. Nakonec byl propuštěn poté, co strávil většinu roku 1917 v nemocnici, protože trpěl ůzákopovou horečkou" - během této doby začal psát Knihu Ztacených Pověstí (The Book of Lost Tales).
John Ronald Reuel Tolkien - fotografie
Po válce získal práci na Oxfordském anglickém slovníku. Nejdříve se přetsěhoval na 50 St. Johns Street, ale později se se svou ženou a synem přetsěhoval na roh 1 Alfred Street (nyní Pusey Street). 1920 se přestěhoval do oddělení angličtiny Leedské university. Stal se zde profesorem anglického jazyka (1924), ale 1925 se vrátil do Oxfordu. 1925 byl zvolen Rawlinson a Bosworthským profesorem anglosasštiny. Když se Tolkien přestěhoval zpět do Oxfordu, koupil dům, kde žil od roku 1925 do roku 1930. Poté se přestěhoval do vedlejších dveří č. 20, kde žili 17 let. Tolkien byl oddaný katolík a proto pravidelně chodil na Woodstock Road do kostela sv. Aloysius a sv. Gregora.
Tolkien, C.S. Lewis a ostatní přátelé vytvořili skupinu "Iklings". Scházelise pravidelně a četli si pasáže ze svých současných prací. Jejich nejoblíbenějším místem setkání byla Eagle a Child Pub, známá jako Bird and Baby.
Roku 1945 byl Tolkien zvolen Mertonským profesorem anglického jazyka a literatury, proto odešel na Merton, který měl mnohem radši než Pembroke. Poté bydlel na 5 Manor Road od 1947 do 1950 a od roku 1950 tři roky na Holywell Street. Oba domy patřily Mertonu. 15 let (1953 - 1968) obýval dům na 76 Sandfiel Road v Headingtonu. Tolkien zanechal výuky (1959) a 1968 se se svou ženou přestěhovali do Bournemouth. Nakonec se Tolkien, když zemřela jeho žena Edith (1971), odstěhoval zpět na Oxford, kde žil v Mertonu, ubytovaný zde na 21 Merton Street.
28. srpna odjel na návštěvu do Bournemouthu. 30. srpna byl s bolestmi převezen do nemocnice, kde zjistili krvácející žaludeční vřed. 1. září došlo k zanícení. Tolkien zemřel 2. září 1973 na dovolené v Bournemouth. Byl zde pohřben se svou ženou na Wolvercote Cementary v severním Oxfordu.
Zdroj: Literární Doupě



Když Sméagol umí boxovat...

17. února 2007 v 20:12 | malovala Ynka |  Blbinky
Sméagol udělá cokoli pro záchranu svého Miláška. I když je Milášek na dně moře...
(kdybyste to nepoznali, tak jsem to sama malovala... já vím, že ty postavičky vypadají jak kdyby byly postižený, ale namalovat něco v Malování je fakt strašně těžký...)
Prosím, NEKOPÍROVAT!!!
© Ynka 2007

Viggo Mortensen (Aragorn)

8. února 2007 v 19:19 | Ynka |  O hercích a z natáčení
"Jaký je Aragorn?" klade Viggo Mortensen řečnickou otázku. "Je zvyklý spoléhat se sám na sebe trochu samotář." Svádí to vidět obdobu mezi hercem a úlohou: Mortensen je naprosto spokojený, když tráví dny o samotě, a přiznává, že se líp cítí mezi stromy než mezi lidmi.
Narodil se na Manhattanu v New Yorku, ale jeho rodina hodně cestovala a žila ve Venezuele, Argentině a Dánsku (jeho otec je Dán), takže si on i jeho dva mladší bratři už v raném věku vypěstovali schopnost přizpůsobit se jinému prostředí. Proto je mu zvláště blízká postava Aragorna, který se v knize poprvé objeví v podobě potulného Hraničáře známého jako Chodec.
Mortensonova role v Trilogii Pán Prstenů je složitá a náročná: když se s ním Frodo poprvé setká v hostinci U Skákavého poníka v Hůrce, je záhadnou, napohled zlověstnou postavou, která zřejmě ví znepokojivě mnoho o panu Pytlíkovi a poslání, jež ho vede pryč z Kraje. Ale jak se příběh odvíjí, odhalí se, že Chodec je Aragorn, nekorunovaný král lidského rodu ve Středozemi. Vyjeví se, že osud Toho, kdo nese Prsten je nerozlučně spjat s Aragornovým vlastním údělem.
Herec naznačil, že se snadno vžívá do postav, které se ocitají stranou od ostatních stejně jako Aragorn. Avšak během kariéry zahrnující přes třicet filmů hrál Mortensen velmi rozmanité role, od romantického milovníka Nicole Kidman v Portrait of a Lady (Portrét dámy) a Diane Laneové v A Walk on the Moon (Procházka po měsíci) ponejrůznější padouchy a tvrdé chlapy.
Rané Mortensonovy pokusy ve filmech Johnatana Dammea a Woodyho Allena skončily na podlaze střižny, ale jeho debut ve filmu Witness (Svědek) Petera Weira okamžitě upozornil na jeho herecké nadání, a během následujících let vystupoval ve velmi rozličných filmech jako The Indian Runner (Vyvrhel/Indiánský posel), Boiling Point (Bod varu), The Prophecy (Boží armáda), Carlito´s Way (Carlitova cesta), G. I. Jane, A Perfect Murder (Dokonalá vražda) a Psycho.
Přestože málokdo z diváků si byl toho faktu vědom, všechny malby a fotografie v kulisách malířského studia v Dokonalé vraždě byly Mortensonovy vlastní. Nijak nepřekvapuje, že se o něm nyní často mluví jako o renesančním člověku, protže je nejen malíř, ale také publikovaný básník, k jehož multimediálním knihám a cédéčkům patří Ten Last Night, Recent Forgeries a The Other Parade.
Viggo Mortensen přistupoval k roli Aragorna jednak jako herec, který má rád náročné fyzické výkony a vítá příležitost sám si zajezdit na koni a zabojovat, a jednak jako básník reagující na symboličnost Tolkienova mýtu: "Aragorn si je hluboce vědom břemene svého dědictví a nese v sobě vědomí, že až příliš brzy bude muset odhalit svou pravou totožnost, aby mohl sehrát svou úlohu v boji proti Sauronovi. Ono břímě, ono vědomí utváří a zabarvuje jeho vnímání."
Zdroj: Brian Sibley: Pán Prstenů - Oficiální filmový průvodce
Fotky viz Pán Prstenů - fotogalerie

Éowyn a Faramir

1. února 2007 v 14:55 | Ynka |  Trailery a videa
Hudba: A New Day Has Come (Celine Dion)

Sean Bean (Boromir)

1. února 2007 v 10:00 | Ynka |  O hercích a z natáčení
"Protože Boromir je člověk, na rozdíl od elfa, trpaslíka či hobita, vnáší podle mého do Společenstva něco velmi lidského." Tak uvažuje Sean Bean o své postavě v Trilogii Pán Prstenů.
Je to složitá úloha: Boromir je nejstarší syn Denethora, správce Gondoru, říše na jihu Středozemě, která je obléhaná vojsky Temného Pána Saurona. Přicestoval do Roklinky, aby promluvil za svůj lid na Elrondově Radě, a stává se členem Společenstva.
Prestože je ušlechtilý a hrdinský, Boromir má osudnou chybu: "Protože je člověk", říká Sean Bean, "je náchylnější cítit sílu Prstenu a musí s ní neustále bojovat. Ví, že ho Prsten silně přitahuje, a to ho po celou cestu sžírá."
Boromirovo očarování Prstenem uvádí do nebezpečí celou výpravu. Bean poznamenává: "Na samém konci, přestože už je pozdě, pochopí, proč není možné Prsten prostě vzít a používat."
V nedávné filmové a televizní práci si britský herec získal dvojí odlišnou pověst: jako tvrdý muž a jako milovník. Na jedné straně hrál Aleka Trevelyana (006), dobrého chlapa, který se pokazil, proti Pierceovi Brosnanovi v úloze Bonda v Goldeneye (Zlaté oko) a teroristu Seana Millera, který pronásleduje Harrisona Forda v Patriot Games (Vysoká hra patriotů), a na druhé straně projevil romantičtější stránku své osobnosti jako kompromitovaný fotograf ce filmu A Woman´s Guide to Adultery (Ženský průvodce cizoložstvím) a jako hajný Mellors, milenec lady Chatterleyové, ve stejnojmenné televizní adaptaci Lawrencova pověstného románu od Kena Russela.
Sean Bean vystudoval Královskou akademii divadelního umění a zahájil hereckou kariéru v londýnském West Endu v různých shakespearovských rolích, než dostal svou první úlohu ve filmu Caravaggio. Mezi jiné filmy, v nichž hrál, patří War Requiem (Válečné rekviem), Black Beauty (Krasavec Beauty) a špionážní thriller Roberta De Nira Ronin, v němž zahrál roli brotského znalce zbraní Spence. V televizi byl Sean hvězdou několika populárních seriálů, mezi jinými Lorna Doone, Clarissa Scarlett, a vytvořil titulní roli v seriálu Sharpe, napoleonského válečného hrdinu z románů Bernarda Cornwella. Ve zmíněné roli dosáhl velkého uznání.
Bean je tvárný a nadaný herec a jeho role se v nedávné době pohybovaly od gangstera Jasona Lockea v Essex Boys (Chlapci z Essexu) po dabing Kněze jeptišek v oceněné loutkové adaptaci Canterburských povídek.
Beanova úloha v Pánu Prstenů je fyzicky i citově náročná: musí se vypořádat s postavou, která v nejlepším úmyslu jedná velmi špatně. Sean Bean popisuje Boromira takto: "Rozhodný, odhodlaný a jasně uvažující; jako bojovník má Boromir velmi jasný názor na to, jak by chtěl Prsten použít ve prospěch svého lidu. Přestože má velmi jednoznačné ambice, nakonec pochopí a uvidí vše v jiném světle."
Zdroj: Brian Sibley: Pán Prsetnů - Oficiální filmový průvodce
Fotky viz Pán Prstenů - fotogalerie